Jovenel Moiz, prezident Haiti
V současné době je známo, že útok na hlavu Haiti Jovenela Moize, který byl u moci od února 2017, spáchala skupina atentátníků. Někteří z nich již byli zadrženi nebo zabiti. Existují domněnky, že si zločin objednali prezidentovi političtí odpůrci. V poslední době se v zemi zvedl velký odpor proti jeho režimu. Lidé se otevřeně bouřili organizováním protestů. To však Moizovi nezabránilo ve vypsání předčasných voleb a nominaci jeho kandidatury na druhé funkční období. Podle místní ústavy na to neměl právo.
Idris Debi Itno, prezident Čadu
Idris Debi Itno stál v čele státu více než 30 let. V dubnu letošního roku vyhrál další prezidentské volby. Tato zpráva však přišla den po jeho smrti. Idris zemřel v důsledku zranění, která utrpěl během boje proti radikální politické organizaci Fronta za změnu a shodu v Čadu. Boj proti opozici probíhal na severu země a Idris velel armádě. Během svého prezidentského mandátu zažil nejedno povstání a dokonce několik dočasných svržení režimu.
Muammar al-Kaddáfí, de facto vůdce Libye
Postavení Muammara Kaddáfího jako libyjského vůdce nebylo ve světě nikdy oficiálně potvrzeno a uznáno. K moci se dostal v roce 1969 v důsledku revolučního převratu a svržení monarchie. Plukovník stál v čele země více než 40 let. Zabit byl na podzim roku 2011 po skončení bitvy o město Syrta. Jednalo se o poslední boj v libyjské občanské válce. Spolu s Muammarem zajali povstalci také jeho syna. Oba čekala smrt a poté byla těla otce a jeho syna veřejně vystavena v průmyslové lednici. Poté byly znesvěceny hroby jejich příbuzných.
Zoran Djindjič, srbský premiér
Zoran Djindjič, představitel Demokratické strany, se dostal k moci v zimě roku 2000. Stalo se tak několik měsíců po svržení bývalého srbského prezidenta Slobodana Miloševiče v důsledku buldozerové revoluce. Byl to právě premiér země, kdo inicioval předání svrženého srbského vůdce Miloševiče haagskému tribunálu. Výměnou Srbsko získalo finanční prostředky od západních zemí a Djindjič byl smrtelně zraněn. Příznivci bývalého vůdce nemohli Zoranovi jeho počínání odpustit a objednali jeho vraždu. Následně bylo za tento zločin odsouzeno 7 lidí.
Birendra Bir Bikram Shah Dev, král Nepálu
Tragédii, která se stala v létě 2001 v Nepálu, lze přirovnat ke slavnému Shakespearovu dramatu Romeo a Julie. Syn místního krále, princ Dipendra, chodil více než 10 let s dcerou hlavního nepřítele svého otce – premiéra země, který s panovníkem neustále bojoval o moc. Král samozřejmě nedal ke sňatku souhlas a jeho syn to už nemohl vydržet. Nakonec vše skončilo krveprolitím. Jednou při večeři podnapilý princ zastřelil devět členů své rodiny včetně vůdce země a pak zastřelil sám sebe.
Jicchak Rabin, izraelský premiér
Jicchak Rabin, nositel Nobelovy ceny za mír, byl šestým izraelským premiérem. Tuto funkci zastával tři roky až do své smrti. Jeho vrahem byl krajně pravicový náboženský a politický extremista, který se stavěl proti mírovým dohodám z Osla. Tato deklarace měla vyřešit izraelsko-palestinský konflikt. Rabinova tragická smrt vyvolala velký ohlas po celém světě. Pro izraelský levicový tábor se zavražděný premiér stal národním symbolem. Náměstí v Tel Avivu, kde byl Jicchak Rabin zastřelen, po něm bylo později pojmenováno.
Juvenal Habyarimana, prezident Rwandy
Druhý rwandský prezident byl zabit při útoku na letadlo. Letadlo bylo v dubnu 1994 ostřelováno z přenosného protiletadlového raketového systému. Na palubě byl také prezident Burundi a vysocí představitelé obou zemí. Všichni se vraceli z mezinárodní konference o stabilizaci politické situace ve Rwandě. Z organizování zločinu byla podezřelá vojensko-politická organizace Tutsiů. Po teroristickém útoku ve Rwandě začala genocida Tutsiů. Masakrů se dopouštěli zástupci jiné místní skupiny – Hutuové.
Rádžív Gándhí, indický premiér
Rádžív Gándhí byl indickým premiérem pět let. Během další volební kampaně byl zabit sebevražedným atentátníkem. Odpálený pás s bombou, který na sobě měla žena, která mu předávala koš s květinami, zabil 15 lidí včetně Rádžíva. Zločin zorganizovala skupina Tygři osvobození tamilského Ílamu, aby zabránila Gándhímu stát se znovu premiérem. Za teroristický útok bylo potrestáno 28 osob. Někteří z nich činu litovali a konstatovali, že Rádžívova smrt je pro indický lid tragédií.